Nórske drevo

Filmová podoba knižného bestselleru Haruki Murakamiho rozpráva rovnako ako kniha príbeh o nostalgii lásky, strate a prebúdzajúcej sa sexualite. Dej sa odohráva koncom 60. rokov v Japonsku na pozadí študentských nepokojov. Toru Watanabe je tichý a uzavretý vysokoškolák, ktorý sa v Tokiu znovu stretáva s krehkou Naoko, priateľkou z detstva. Ich vzťah sa postupne prehlbuje, zároveň je ale vystavený rastúcemu tlaku minulosti, ktorú poznamenala tragédia ich spoločného priateľa. Počas divokých nočných večierkov, na ktoré Torua berie jeho kamarát Nagasawa, stretne Toru impulzívnu mladú ženu menom Midori. Tá mu razantne vstúpi do života a mladík sa ocitá v situácii, kedy si musí vybrať medzi dvoma ženami, medzi vášňou a svojimi princípmi, medzi budúcnosťou a minulosťou.

Z tvorby populárního japonského spisovatele Harukiho Murakamiho (nar. 1949) byly dosud zfilmovány jeho románová prvotina Kaze no uta wo kite (1980, Poslouchej zpěv větrů; r. Kazuki Ohmori) a dvě povídky. Scenárista a režisér Tran Anh Hung čekal čtyři roky, než se mu podařilo získat autorovo svolení k adaptaci jeho nejúspěšnějšího románu Norské dřevo. Nakonec Murakami sám prohlásil, že Tran je nejlepší volbou pro tuto látku, a napsal poznámky ke dvěma verzím scénáře. Vietnamský filmař, žijící ve Francii, posléze natočil dílo v Japonsku a s japonskými herci. Zvláštní příběh o lásce a smrti se odehrává v letech 1967-68 a jeho vypravěčem je mladý Tóru Watanabe (v knize ovšem hrdina vzpomíná na události z odstupu dvaceti let), studující v té době v Tokiu. Mladík si nevšímá studentských bouří, je zcela zaujat sám sebou a vztahem ke dvěma dívkám. Miluje Naoko, která od dětství chodila s jeho nejlepším přítelem. Ten však v sedmnácti letech spáchal sebevraždu. Mladík se s psychicky poznamenanou dívkou úzce sblíží, avšak nedokáže zabránit jejímu zhroucení. Později se jí marně snaží pomoci při dvou návštěvách v horském sanatoriu. Mezitím se spřátelí s přímočarou extrovertní Midori a po Naočině tragické smrti díky ní nalézá východisko z vlastních citových zmatků. – Tran Anh Hung má výjimečný smysl pro vytváření nostalgické a melancholické nálady prostřednictvím vytříbených obrazů, v nichž mají často funkci záběry krajiny, déšť, vítr nebo sníh. Právě to úzce koresponduje s naladěním knihy, v níž dominuje tzv. mono no aware, což označuje jakýsi bolestný patos věcí, zvláštní smutek, spjatý s rezignací na svět utrpení a zároveň to souvisí i s estetickou kategorií krásy. – Vzniklo tak poněkud akademické a odtažité dílo, zdůrazňující výpravou a kostýmy dobovou atmosféru a akcentující v duchu předlohy i poměrně otevřený erotický podtext.

Pridať medzi obľúbené