Strýko Búnmí

Uznávaný thajský filmař a výtvarný umělec Apichatpong Weerasethakul (nar. 1970) se ve svém komorním poetickém snímku Strýček Búnmí inspiroval vyprávěním buddhistického mnicha z lesního kláštera ve městě Khon Kaen (kde režisér od dětství žil), který zaznamenal vzpomínky skutečného Búnmího i dalších, jimž se při meditacích zjevily jejich dřívější životy. Téma reinkarnace pojednává jako přirozenou záležitost: za umírajícím strýčkem Búnmím přijdou na jeho farmu nejen živí příbuzní, švagrová Jen a její synovec Tong, ale jako duchové i jeho nejbližší, dávno zemřelá manželka Huay a ztracený syn Bůnsong, který se proměnil v Opičího ducha. Děj se odehrává v provincii Isán na severovýchodě Thajska. Autor akcentuje ve filmu proud vědomí, ubírající se od jedné vzpomínky ke druhé. (…) Zároveň jej pojal jako poctu tamním naivním hororům ze sedmdesátých let (Opičí duchové jsou lidé v „opičích kůžích“ s červeně světélkujícíma očima) a jako odkaz na zanikající starou formu kina, divadla a kultury. – Thajsko-evropská koprodukce vznikla s podporou mnoha fondů. Film (v němž se objevují i neherci – představitel Búnmího je např. pokrývač) je součastí umělcova konceptuálního projektu Primitive, spojeného s videoinstalací sedmi projekčních ploch, se samostatnou prezentací videofilmu Phantoms of Nabua/Fantomy vesnice Nabua (u nás byla vystavena v pražské galerii Tranzitdisplay), s krátkým filmem Letter to Uncle Boonmee/Dopis strýčkovi Búnmí (u nás uvedeným při třech tzv. Fresh Walks na zdech budov) a konečně i s knihou Cujo, vydanou v Itálii.

Pridať medzi obľúbené