Veľká láska

Moderný svet zisku, spotreby a stereotypov sa stáva kulisou snenia, radosti a zamilovanosti. Na scenári filmu spolupracoval známy scenárista a spisovateľ Jean-Claude Carriére.

V rámci Projektu 100-2011 připomíná AČFK/ ASFK i tvorbu pozapomenutého komika, scenáristy a režiséra Pierra Etaixe. V roce 2010 bylo zrestaurováno pět jeho dlouhých filmů a tři krátkometrážní tituly. U nás je uváděn jeho čtvrtý celovečerní (a první barevný) film Velká láska (1968) spolu s groteskou Všechno nejlepší (1962). – Etaix zde opět představuje svého typického smutného hrdinu v černých šatech a s melancholickým výrazem. Ten se víceméně odevzdaně ožení s dcerou majitele koželužny Florence, kterou hraje Etaixova skutečná manželka ze známého klaunského rodu Annie Fratelliniová. Po deseti letech vedou oba stereotypní maloměšťácký život. Jenže Pierre, pracující v tchánově podniku, se zamiluje do nové mladé sekretářky Agnes. Musí si projít četnými trápeními, ale také nejrůznějšími představami, než pochopí, že jeho velká láska nemá budoucnost. Přitom sám projde jistou proměnou a rád se přivítá s rovněž „omládlou“ manželkou, vracející se z dovolené. – Pierre Etaix spolupracoval na svých filmech se scenáristou Jeanem-Claudem Carrièrem, který v té době psal i pro Luise Buñuela. Zároveň byl sám spolupracovníkem Jacquesa Tatiho a do jeho díla proniklo mnohé z poetiky obou těchto mistrů. Etaixův humor vychází většinou z jemných náznaků a z nenápadného pointování situací (stačí výraz jeho tváře, když vidí fotku nastávající tchyně z mládí, na níž je totožná s jeho nevěstou, a pochopí, co ho čeká). Jindy zase těží ze surreálných představ (viz například vtipná sekvence Pierrovy snové vyjížďky s postelí na silnici, kde se potkává s dalšími postelemi-auty). Předčasně ukončená režisérská tvorba Pierra Etaixe je však navzdory svérázné poetice dnes přece jen už poněkud anachronická.

Pridať medzi obľúbené